Ústřice

rod měkkýšů

Ústřice (Ostrea) je rod z čeledi ústřicovitých (Ostreidae). Nejznámějším druhem je ústřice jedlá (Ostrea edulis).

Jak číst taxoboxÚstřice
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenměkkýši (Mollusca)
Třídamlži (Bivalvia)
ŘádOstreoida
Čeleďústřicovití (Ostreidae)
Rodústřice (Ostrea)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis editovat

Ústřice jsou mořští mlži s lamelózními nebo sklípkovitými lasturami bez vláknité (sloupkovité) vrstvy, s nestejnými miskami a vnitřním vazem a bez zubů v zámku.

Ústřice má nepravidelné chlopně, z nichž levá je větší, prohloubená a připevněná k podkladu, kdežto pravá je plošší; vrchol levé misky (chlopně) přečnívá a je zatočen buď vpřed, nebo dozadu.

Rozmnožování editovat

Některé druhy jsou obojetné, jiné pohlaví odděleného, ale vesměs vynikají vysokým počtem vajíček, jež mohou produkovat - až několik miliónů.

Ústřice jako jídlo editovat

Některé druhy jsou jedlé a odedávna se chovají uměle u středomořských a severoamerických břehů.

Ústřice jsou výbornou potravou, zejména pro značný obsah glykogenu (v játrech).

Ve znečištěné vodě se mohou stát zdraví škodlivými, například když do sebe přijmou bakterie břišního tyfu, které mohou snadno přenášet, protože se, jak známo, pojídají živé. Nebo mohou způsobit průjem, prosáknou-li sloučeninami mědi. V tom případě bývá celé jejich tělo podezřele zbarveno do zelena. Ovšem jsou-li pěkně zeleně zbarveny jen žábry, může být toto zbarvení způsobeno symbioticky usazenými rozsivkami (Navicula ostrearum).

Organické jedy ale v těle netvoří, čímž se hygienicky podstatně liší od slávek (Mytilus) známých svým toxinem.

Perly editovat

Některé druhy mořských ústřic mohou tvořit perly, podobně jako perlotvorka mořská či perlorodka.

Seznam druhů editovat

Seznam druhů podle World Register of Marine Species (WoRMS):

Literatura editovat

OTTO, Jan. Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopædie obecných vědomostí. Dvacátýšestý díl, U - Vusín. Praha: Jan Otto, 1907. Dostupné online. S. 249. 

Externí odkazy editovat