Úranos
Úranos (latinsky Caelus) je v řecké mytologii první bůh nebes a nebe samo. Řecký výraz pro tohoto boha (Οὐρανός) byl také výrazem pro nebe. Po prvopočátečním Chaosu se zmocnil vlády nad světem.
| Úranos | |
|---|---|
 | |
| Choť | Gaia[1] |
| Děti | Afrodita Brontés Steropés Eurymedon Alkyoneus Alpos … více na Wikidatech |
| Rodiče | Chaos[2], Aithér[2][1] a Ofión a Hémerá[3] a Gaia[3][1] |
| Příbuzní | Ourea a Pontos (sourozenci) Anterós, Deimos, Erós, Fobos, Harmonia, Hímeros, Hermafrodítos, Hymén, Priapos, Rhodos, Eryx, Týché, Peithó, Aineiás, Polykaón (syn Bouta), Golgos, Adrestia, Grácie a Lirnos (vnoučata) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie editovat
Byl zrozen samotnou Gaiou – Zemí. Když Úranos ovládl svět, spojili se v manželství a z něho vzešly děti Titáni:
Později následovali další potomci:
- tři Kyklópové – jednoocí obři
- tři Hekatoncheirové – obři s padesáti hlavami a stem rukou.
Úranos všechny své děti nenáviděl, zejména Hekatoncheiry, svrhl je do Tartaru, do nitra země, odkud nesměli ven. Matka Gaia ponoukala Titány, aby za to Úrana potrestali a zbavili ho vlády. Nakonec se odhodlal nejmladší Kronos, zbavil ho mužství a vlády a prohlásil se za vládce sám.
Z Úranovy krve zrodila Gaia obry Giganty a Erínye – bohyně pomsty. Podle některých verzí byla posledním jeho potomkem bohyně Afrodíté, zrozená z mořské pěny. Většinou je však uváděn jako její otec Zeus a matkou bohyně Dióna.
U Římanů se stal z Úrana Uranus, bůh nebe a otec Saturna, který byl ztotožněn s řeckým Kronem. Bůh Calus patří až do císařské doby.
Starořecká báje o bohu jménem Úranos může souviset s bájí staroindickou, kde by mu přibližně odpovídal bůh Varuna. Uvažovalo se dokonce o etymologické souvislosti, ta však není považovaná za pravděpodobnou.
Manželky / děti editovat
Všechny své potomky zplodil Uranus s Gaiou, kromě Afrodíté, která se zrodila z mořské pěny oplodněné genitáliemi vykastrovaného Urana. Seznam jeho potomků, včetně druhového zařazení:
První děti editovat
Titáni, starší bohové
- Okeanos, nejstarší z titánů
- Koios
- Kríos
- Hyperion
- Iapetos
- Mnémosyné
- Foibé
- Rheia
- Téthys
- Theia
- Themis
- Kronos, nejmladší z titánů, sesadil Urana. Pak byl sám sesazen Diem, svým nejmladším potomkem.
Další děti editovat
Kyklopové, jednoocí giganti
Potomci z Úranovy krve editovat
Erínye, tři Fúrie
Potomci z pěny, po kastraci editovat
6 Melia, hamadryáda jasanu[zdroj?]
Planeta Uran editovat
Po bohu Úranovi byla pojmenována planeta Uran, kterou 13. března 1781 dalekohledem objevil astronom William Herschel. Ten ji původně pojmenoval Georgium Sidus (Hvězda krále Jiřího) podle tehdejšího britského panovníka Jiřího III. Tento název nebyl přijat astronomy v ostatních částech Evropy. Například Francouzi přišli s pojmenováním po objeviteli. Německý astronom Johann Elert Bode navrhl název Uran jako logické pokračování[pozn. 1] názvů tehdy známých planet sluneční soustavy.[4] Tento název se začal postupně prosazovat i v Anglii a nejpozději od roku 1850 plně nahradil dříve užívaný název.
Název planety Uran byl inspirací pro německého chemika Martina Heinricha Klaprotha, který v roce 1789 objevil a pojmenoval chemický prvek uran.
Odkazy editovat
Poznámky editovat
- ↑ Úranos byl otcem Krona, Kronos (Saturn) byl otcem Dia, Zeus (Jupiter) byl otcem Área (Mars), Afrodíté (Venuše) a Herma (Merkur). Zatímco názvy dříve objevených planet jsou odvozeny od římského božstva, Uran je řeckého původu.
Reference editovat
- ↑ a b c Encyclopedia of Ancient Deities (1st edition). Jefferson. 2000. ISBN 0-7864-0317-9.
- ↑ a b titánomachie.
- ↑ a b Hésiodos: Theogonie.
- ↑ Objev planety Uran. 100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2016-03-13 [cit. 2023-04-25]. Dostupné online.
Literatura editovat
- Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky
- Publius Ovidius Naso, Proměny
- Rudolf Mertlík, Starověké báje a pověsti
- Robert Graves (1982), Řecké mýty – Odeon, Praha
- Bořek Neškudla (2003), Encyklopedie řeckých bohů a mýtů – Libri, Praha, ISBN 80-7277-125-6
- Vojtěch Zamarovský (2005), Bohové a hrdinové antických bájí – BRÁNA s.r.o., Praha, ISBN 80-7243-266-4
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Úranos na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Uranos v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Výtahy z originálních řeckých pramenů (v angličtině)
