Íñigo Vélez de Guevara
Don Íñigo Vélez de Guevara y Tassis, sedmý hrabě de Oñate a hrabě de Villamediana (* 1566 – 31. října 1644) byl významným španělským politikem a diplomatem. Hlavní roli sehrál především během třicetileté války.
| Inigo Vélez de Guevara | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Íñigo Vélez de Guevara y Tassis |
| Narození | 1566 Salinillas de Buradón |
| Úmrtí | 31. říjen 1644 Madrid |
| Povolání | diplomat |
| Děti | Beltrán Vélez de Guevara, Marquis of Campo Real Iñigo Vélez de Guevara y Tassis Oñate |
| Rodiče | Pedro Vélez de Guevara |
| Funkce | velvyslanec Španělska u Svatého stolce (1626–1628) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Narodil se jako syn Pedra Véleze de Guevara a Marie de Tassis. Později si vzal za manželku Catalinu Vélezovou, pátou hraběnku de Oñate. Když zemřel v roce 1588 její jediný bratr Ladrón v bitvě proti Anglii, zdědil Inigo Vélez titul hraběte de Oñate. Další titul de Villamediana získal po smrti svého bratrance Juana de Tassis y Peralta, který byl druhým hrabětem de Villamediana.
Na dvoře krále Filipa III. zastával funkci nejvyššího komořího. V této funkci se účastnil nizozemské revoluce, ve které byl i zajat. Za věrné služby se stal rytířem Řádu sv. Jakuba. Byl vyslán na diplomatickou misi na dvůr Karla Emanuela Savojského. Nějakou dobu také sloužil jako španělský velvyslanec u Svatého stolce. Později, během třicetileté války ho Španělsko poslalo s armádou pod vedením generála Ambrosia Spinoly z Bruselu jako velvyslance do Vídně na pomoc císaři.
Z tohoto titulu se mu podařilo přesvědčit luteránského saského kurfiřta Jana Jiřího, aby nechal císařskou ligistickou armádu projít přes svoje území do Čech a za to mu přislíbil obě Lužice. Tato armáda později porazila české stavy v bitvě na Bílé hoře.
Don Íñigo Vélez se také zasadil o to, aby byl Fridrichu Falckému odebrán kurfiřtský titul a aby byl předán bavorskému vévodovi Maxmiliánovi za jeho podporu Katolické ligy. Společně s vrchním velitelem ligistických vojsk Johannem Tillym se zúčastnil potlačení vzpoury v Horních Rakousích (tohoto tažení se mimo jiné účastnil i filozof René Descartes). U vídeňského dvora zůstal jako zvláštní španělský vyslanec a patřil k těm, kdož se zasloužili o pád vrchního velitele císařských vojsk, Albrechta z Valdštejna.
Don Íñigo Vélez zemřel roku 31. října 1644 v Madridu jako tajný a státní rada a jako prezident Rady královského řádu. Jeho syn, také don Íñigo Vélez, chtěl pochovat jeho tělo se vší pompou v kostele svatého Filipa, ale králi nepřišlo vhodné, aby se tento pohřeb setkal s pohřbem jeho první ženy Izabely, která zemřela 6. října, a proto musel všechnu smuteční výzdobu odvolat a navíc zaplatit pokutu 4000 reálů.
Reference editovat
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Íñigo Vélez de Guevara, 7th Count of Oñate na anglické Wikipedii a Íñigo Vélez de Guevara, Conde de Oñate na německé Wikipedii.
