Dvojice motorových vozů řady M 290.0 byla vyrobena v roce 1936 pro Československé státní dráhy v Tatře Kopřivnice. Reprezentuje technický pokrok a snahy o rychlou železniční dopravu v meziválečném Československu, na jehož poměry je výjimečná svojí konstrukcí, vzhledem i cestovním komfortem. S vývojem a výrobou se začalo již v roce 1934. Vedoucím vývoje byl Hans Ledwinka, hlavní konstruktér známých tatrováckých automobilů, z nichž byl odvozen aerodynamický tvar skříně podle návrhu Paula Jaraye. Na designu se podílel Vladimír Grégr, který navrhoval interiér a patrně také vnější výtvarné řešení vozu. Světově unikátním byl elektromechanický přenos výkonu, patentovaný vynález vsetínského elektrotechnika Josefa Sousedíka. Vozy byly zkonstruovány pro maximální rychlost 130 km/h, během zkušební jízdy 3. června 1936 jeden z nich dosáhl i rychlostního rekordu ČSD 148 km/h.
Do pravidelného provozu byly vozy zařazeny 13. července 1936, přičemž jezdily na motorovém rychlíku „Slovenská strela“ Bratislava–Brno–Praha a zpět. Po rozpadu Československa v březnu 1939 byl provoz spoje ukončen, po druhé světové válce se oba vozy ve vozbě obnoveného vlaku střídaly s německými motorovými jednotkami, které zůstaly u ČSD jako válečná kořist. Vozy M 290.0 se tím pádem uvolnily k nasazení i na jiných spojích, od přelomu 40. a 50. let už však sloužily jen jako záloha pro vládní jízdy. První vyrobený vůz byl vyřazen roku 1953, druhý až v roce 1960, kdy byl předán Technickému muzeu Tatra. Roku 2000 získal status kulturní památky a v roce 2010 byl coby první vlak v Česku prohlášen národní kulturní památkou. V letech 2018–2021 proběhla jeho celková rekonstrukce, současně byl pro něj v kopřivnickém muzeu postaven nový výstavní pavilon.
